O víkendu jsme 1. kolo ČP začali rovnou v nejvyšší lize mezi sedmi nejlepšími týmy. Stáli jsme rozhodně nohama pevně na zemi a tušili, že udržet se v této skupině bude nad rámec našich možností. A i přes to, že takto jsme nastupovali do sobotních zápasů, tak každou prohrou bylo těžké najít víc a víc odhodlání podat lepší a lepší výkon. Přes to jsme sobotu ukončili čtvrtou prohrou, ale s uhraným jedním bodem z prohry v tibreaku proti Pardubicím. Neděle začala o malinko lépe. Sice prohra proti sešívaným, ale opět v tibreaku. A v tu chvíli nastal zlom. Zda holky chtěly odjet s dobrou náladou nebo z nich spadlo břemeno, že už vlastně o nic nejde (nikdy nevíte, co se v hlavě odehrává a u holek už vůbec ne), tak na poslední zápas proti Mikulově „A“ vlétly s vervou. Jasného favorita jsme v prvním setu přehráli o 3 body a v druhém už o 6. Tým soupeře se sám rozložil a tím stoupala herní jistota nám. Pro nás trenéry byl krásný pohled na to, jak se naše děvčata odráží ode dna a stoupají výš a výš. Škoda jen, že to přišlo až v posledním zápasu, protože pouze jediný bod nás dělil od udržení ve skupině. Tak v únoru si zkusíme 2. ligu a snad si urveme návrat do 1. ligy. 
Be the first to comment