Do hradecké haly Slavie, kterou se nebojím označit za odpornou komunistickou obludu (hrajeme tam opravdu moc rádi), jsme odjeli bez Kubiny, Šáchiče, Rukyho a Káči st. Tedy v počtu 9 odhodlaných sokolů (sebe jako odhodlaného počítám taky, ale ne do této devítky – koleno-pauza do Vánoc) sebrat nějaké ty body těžkému soupeři z palubovky, ze které během zápasu lezly deseticentimetrové hřeby (to není vtip – incredible). Na nahrávce začal Lukáš, Havlis na „U“, Roman a Kuba na smeči, blokaři Dupy a Káča jr. Od začátku jsme tahali za kratší konec, kdy bohužel celou dobu bylo nanejvýš patrné, že je propastný rozdíl v naší úderné síle. Smečařské povinnosti si z našeho týmu plnil zřejmě jenom Kuba. Havlis ani Roman se stále nemohou dostat do hry – důvody bych nehledal nikde složitě -účast na trénincích je hanebná a z toho se vše odvíjí.
Objektivně je nutno podotknout, že zejména Tomáš musí plnit většinou pracovní povinnosti. Ve všech ostatních činnostech jsme byli soupeři naprosto vyrovnaným týmem a výsledek, ač je opticky tvrdý, nebyl pro nás herně katastrofou, kromě 4. tého dopoledního setu, což byl naopak – naprostý armagedon – nedokázali jsem si poradit s krátkým servisem, velmi dobře umístěným, nicméně lehce hratelným, asi 10x za sebou.
Průběh odpoledního zápasu byl podobný,… když soupeř nevěděl kam s balonem, přendal ho na svého univerzála a bylo vymalováno. Na hlavním kůle to bylo to samé. My, přestože jsme v poli vybojovali a chytli těžké balóny, nedokázali jsme tyto míče proměnit v body. Většinou následovala fatal error v podobě autu nebo nemastného úderu, který soupeř lehce ubránil.
Za sobotní výkon pochvala pro všechny – bojovali jsme, nechali na hřišti všechny síly, ale soupeř byl prostě lepší. Pokud budeme takto pokračovat, nemusíme se bát, i když teď abych se na tabulku skoro bál mrknout :-). Proti minulé sobotě byl veliký rozdíl v atmosféře na hřišti a velké chuti bojovat. Bohužel soupeř nás vracel nevybíravým způsobem do reality. Velmi dobře Tonev, jak na příjmu (ten nebyl v žádném případě zdrojem našich potíží), tak super balóny v poli. Rovněž Káča jr. Kuba a Kule (který silně oživil dopolední třetí set) snesou přísnější měřítko, hlavně za bojovnost.
Rozhodčí se snažili pískat objektivně a přestože, jsme občas „vyskakovali“, bylo rozhodování v podstatě ok.
Na kopečku jsme se opět projevili jako dobrá parta – asi po deseti letech jsem šel z putyky domů první do hajan, což vyvolalo veliké nepochopení veselého davu a připadal jsem si jako těžký provinilec a loser dohromady. Nevím jak ostatní dopadli, ale mě je teď ráno fajn a čekám, a hlavně tajně doufám, že ostatní to tak jednoduché nemají s pořádným opičákem na zádech.
Příští týden nepochopitelná pauza a následuje výlet do Chocně. Kubina, tak nevím, asi tě letos už neuvidíme 😯
[ratings] [print_link]
Buďte první kdo přidá komentář