Velká cena Prahy V 50 po dlouhé době vítězně

V sobotu 7.2.2015 byl Velkou cenou Prahy veteránů nad 50 let zahájen již sedmnáctý ročník Mistrovství České republiky ve volejbalu mužů této kategorie. Letos se k účasti přihlásilo    9  týmů,   ( Slavia Hradec Králové, Bižuterie Jablonec Oldies, Pražský výběr, Pozdní sběr, VK Pohořelice, VK Brušperk, TJ Buštěhrad, Zvičina, Středočeští Tuláci – škoda že se nepřihlásilo Brno, ubyl jeden velmi kvalitní tým) které budou postupně bojovat v šesti turnajích o body ( Liberec, Brušperk, Chleny, Litomyšl, Malšovice). Všem družstvům se body za dosažené umístění v turnaji budou načítat až do finálového turnaje, ten bude bodován dvojnásobkem. Tým, který dosáhne po skončení finále (Jindřichův Hradec) na nejvíce bodů, se stane mistrem České republiky pro rok 2015.

Bižu soupiska doznala před tímto ročníkem hodně zásadních změn. Aktivní soutěžní činnost skončily opory minulých let Jindra Hylmar, Míša Beneš a Pavel Luňáček, Honza Mitušina přestoupil do Zvičiny, kde má větší šanci na hru, Jardu Nováka po loňském peripetie v Tanvaldu už jsme nedokázali přemluvit k návratu na palubovku. Dorostla však nová „mladá krev“ do mužného věku a tak jsme po krátkém přesvědčování dopsali na soupisku Oldu Kozu a Jendu Kvapila v obou případech velké posily pro tým.

Velká cena Prahy v minulých letech byla tak trochu noční můrou našeho týmu, vždycky jsme tady v jednom, ale bohužel vždy v tom nejdůležitějším utkání selhali, prohráli sice za celý turnaj jen jednou, ale díky vykutálenému hernímu systému skončili pátí a pak už nedokázali bodové manko z tohoto turnaje dohnat, abychom mohli v závěru pomýšlet na celkové vítězství.

Do Prahy tedy odjela osmička borců: Pepa Smolka, Jan Kvapil, Míša Nývlt, Petr Dolejš, Tomáš Balcar, Petr Kid Schmied, Láďa Zajíček a Víťa Pražák. Kromě Michala se na palubovce vystřídali úplně všichni, Míšu trochu zlobilo koleno a tak se pasoval do role přihlížejícího náhradníka, kdyby se někomu opravdu něco stalo, k tomu, aby vlezl na hřiště jsme ho nepřemluvili…..

Ve skupině jsme měli družstva Pohořelic a Brušperka. Začínali jsme s prvním jmenovaným a vcelku lehce si s nimi poradili 2 : 0. Na hře sice byla znát trocha nesehranosti a taky trochu horší světelné podmínky, na které si někteří zvykali ještě další dvě utkání, ale povinnost jsme splnili. S Brušperkem, to bylo trochu jiné kafe. Tento tým, který v minulosti neomylně končil na chvostu celkového pořadí, docela slušně posílil. Hůře jsme přihrávali a dost balonů se tak nějak nechtělo odrazit kam jsme chtěli, naopak soupeř až fantastickou hrou v poli vracel balony a my dost často už nenašli odpověď na jejich obranu a i na slabší útok. Druhý set jsme přece jen zahráli začátek koncentrovaněji, brzo si vytvořili osmibodový náskok a tak se soupeřův trenér zachoval jako správný ligový „kouč“ a stáhnul ze hry své nejlepší hráče, aby je pošetřil do rozhodujícího setu, nasadil lavici a tím nám to dost usnadnil. Nehledě k tomu, že mu borci tak trochu vyjeli z rytmu a koncentrace, což se pak projevilo v konci třetího setu. Ten byl dost vyrovnaný, ale koncovku jsme dokázali přesvědčivě ublokovat. Jen asi budu od Kvapíka ještě dlouho slyšet, že jsem porušil pravidlo, kdo si čapne nebo nadrazí, tak si to dohraje, Jeňýček nadrazil, ale já dal důvěru Kiďákovi a ten i když se toho dne mockrát nemýlil, tak se máznul…..inu koncovka….. Vítězství v tomto duelu 2 : 1 zaručovalo první místo ve skupině a už jsme se těšili na finále, ale pořadatel rozhodl jinak….. Vložil neplánovaně mezikolo (údajně proto, aby si Moraváci, kteří to mají kromě jednoho turnaje vždy nejdál, pořádně zahráli). Do dalšího duelu jsme tedy vyfasovali druhého z poslední skupiny, dokonce bych řekl i papírově lepší tým Pražského výběru, no a pokud jsme nechtěli zopakovat kolapsy z minulých turnajů a chtěli se podívat do finále, povinnost velela k vítězství. V loňském ročníku jsme měli s tímto týmem excelentní bilanci, ani jednou nás neporazili a tak jsme to zopákli i tentokrát. Soupeř s námi držel krok vždy jen v začátcích setů, pak jsme našli na síti jeho nejslabší postavení, trochu je nepustili blokem k nám a to co přehráli počapali a smečovátka dohrála do vítězné bodovky. Jen 33 uhraných bodů soupeře je jasnou vizitkou.

Do finále s námi postoupila Slavie Hradec a Pozdní sběr, tedy týmy, které i jasně vyhrály své skupiny. Tentokrát se tedy žádné překvapení na úkor favorita nekonalo. V prvním finálovém utkání si Hradec po boji poradil s Pozdním sběrem a i když jsme chtěli hrát naše první finálové utkání s poraženým týmem, aby turnaj gradoval, pořadatel dodržel plán a my nastoupili proti Hradci. První set byl velmi vyrovnaný v koncovce jsme ještě vedli 23:21, pak přišly dva horší příjmy, nepodařilo se uhrát a byla tu shoda. Pak se nahrávátko rozhodlo, že vezme osud setu do svých rukou, ulejvku na druhou, trochu neslanou – nemastnou, mu Slávka čapla a hned uhrála 23 : 24, následoval špatný příjem, který jsme honili na zadní lajně a mě nenapadlo nic jiného než bagrem poslat míč do zadního růžku,(tedy, tak jsem si to plánoval) ale jak jsem tak k míči dobíhal, tak jsem ho trefil jen konečky prstů, ale zato ránu, abych trefil ten roh museli by kurt poponést asi tak o osm metrů, na sety tedy 0 : 1 z našeho pohledu. Dodatečně děkuji, že to nikdo moc nerozebíral. Druhé dějství jsme začali daleko lépe, trpělivě budovali náskok, maličko si upravili bránění do té doby nejlepšího hradečáka z Litomyšle Karla Novotného a ten přece jen pod tlakem už nebyl tak jistý a začal dělat chyby. Třetí set pak už byl jasnou záležitostí, Slavia trochu dost rezignovala a tak jsme připsali vítězství 2 : 1. Poslední duel finále také vyzněl lépe pro nás, už trochu unavený Pozdní sběr jsme porazili hladce 2 : 0, i když i tady o úsměvné okamžiky nebyla nouze, je jasné že Kvapík dlouho nehrál, ale pravidla se nemění a tak po odpískání hry na servis už musí balon už jen do vzduchu a ne na zem……

Odehráli jsme první turnaj, i přes počáteční drobné nedorazy v sehrání týmu to bylo docela slušné kolektivní vystoupení. Všech dvanáct setů odehráli Kiďák, Titi, Kvapík a prágr, Zajda s Petrem a Tomem se zručně prostřídali. Direktoriát turnaje vyhodnotil Titiho Smolku nejužitečnějším hráčem a Honza Kvapil dostal nejlepšího blokaře i když celý turnaj odehrál na účku, jen sem tam, když bylo potřeba zůstal na středu, ale je fakt, že přes ty jeho pacičky se blbě útočí. Musím ještě pochválit Kiďáka, kdyby pořadatel turnaje byl objektivní musel nejlepšího smečaře dostat on, stabilní výkon za celý den snad jen s dvěma chybkami. I přes tento slibný začátek nelze usnout na vavřínech, turnajů je ještě moc, nejbližší pořádáme v domácím prostředí 8. března na Technické Univerzitě v Liberci.

Velká cena Prahy V 50 celkové pořadí :

1. Bižuterie Jablonec Oldies
2. Slavia Hradec Králové
3. Pozdní sběr
4. Pražský výběr
5. Pohořelice
6. Zvičina
7. Brušperk
8. Tuláci
9. Buštěhrad

 

http://www.cvf.cz/?clanek=14349

 

po týdnu sepsal prágr

 

Related Images: