Přestože jsme do Plzně odjížděli s nejmenším možným počtem hráček včetně libera, měli jsme větší ambice: Zbylé baby trénovaly hodně a na tréninku je to vidět. Věděli jsme z podzimního utkání, že Plzeň je hratelný soupeř. Nicméně dopolední volejbal byla slušná houpačka, kterou rozhodně neuklidnil domácí rozhodčí. Čtvrtý set chtěl ukončit, ale holky se zdravě naštvaly a v sérii šesti vydřených bodů dovedly zápas do brejku. Ten začaly lépe domácí. Holky začaly dotahovat a do hry se dvakrát, zcela nesmyslně přidal opět vrchní empire. Nicméně červená pro trenéra a bylo vymalováno na jasný bodový rozdíl. Tlak i emoce na max. Tohoto pána si budu pamatovat dlouho (on mě asi taky,..).
V odpoledním utkání to na holky totálně vše dopadlo a odchod byl rychlý, kromě Aničky, jsme neměli na hřišti další bojovnici. Po lehkých chybách jsme utkání odevzdaly.
Na holky se nemůžu zlobit – trochu na sebe, že jsem dopoledne nedržel „hubu“. To ale nešlo 😀 . Přítomné odmakaly utkání jak mohly, a někdy to tak zkrátka je, že musíš trpělivě vzít větší část srágor na sebe.
Jsme nemocní, rozbití, ale v sobotu připravení se opět v minimální sestavě pokusit překvapit těžkou sestavu zkušených Chabařovic.
Pro nás bude rozhodující, zda se dokážeme vyhnout dětským chybám v balónech zadarmo, kde máme asi největší problém dlouhodobě. Ten vyplývá z nezkušenosti některých hráček na těžkých balónech, ale bylo by spíše překvapivé, kdyby tomu tak nebylo.
Tak nám držte v sobotu palce. Nejde o život (i když nám trochu jo,..). ! 😀
Buďte první kdo přidá komentář