Makáme na tom,..
A místo dlouhých řečí, příspěvek té nejmladší, který mě fakt dostal.
Volejbal není jen o bodech, výhrách a postavení v tabulce. Je o lidech, o emocích, o tom, co nám dává a jak nás formuje. A tahle sezóna mi v tom dost otevřela oči.
Přejít z krajského přeboru juniorek do druhé ligy žen bylo jako skočit z louže do moře. Jiná dynamika, jiné tempo, jiné zkušenosti. Dávala jsme do toho maximum, ale ani to neznamenalo, že budeme lepší než náš soupeř. A přesto – možná právě proto – to stálo za to.
Naučilo mě to, že snazší cesta často láká, ale z hlediska růstu nenabízí tolik jako ta těžší. Každý chce zažívat úspěch, ale právě ty nejtěžší výzvy nás formují nejvíc. Přestaňme si vybírat jednoduché varianty jen proto, že bolí méně.
Život je mnohem větší než volejbalový kurt. Ano, jde o hodně, ale nejde o všechno. Když hraješ výměnu, je to ta nejdůležitější věc na světě. Ale když je za tebou, je to za tebou, je to minulost kterou nezměníš. Důležité je, co přijde dál.
Ať už v životě hraješ jakoukoliv hru, někdy prohraješ – výměnu, zápas, sezónu. Je to horská dráha. Ale vždycky záleží na tom důvodu proč hraješ.
Děkuju svému týmu. Za podporu, smích, za to, že jsme spolu zvládaly těžké chvíle i oslavovaly ty dobré. Nebylo to vždy růžové, ale právě proto to bylo opravdové. Děkuju trenérovi, že nás posouval dál, za jeho čas, trpělivost, energii.
Děkuji za to, že můžu hrát volejbal. Že můžu dělat něco, co miluju, s lidmi, na kterých mi záleží. Protože život (jak sem už psala) je mnohem větší než volejbalový kurt – ale volejbal ho dělá krásnějším.
Nemáme se v této sezóně za co stydět. Porazili jsme nejlepší, ale častěji prohráli s horšími. Tak to je, druhá liga se nedá odjezdit v sedmi či osmi lidech. Pokud ji chceme hrát, tak to je první věc, kterou musíme změnit. Nelze to však udělat ze dne na den 🙂 .
Buďte první kdo přidá komentář