Finále italské A1 Trento : Cuneo 3:0

Mimořádný volejbalový zážitek v olympijské basketbalové hale,….

V neděli 15. května jsem měl s Mončou tu čest navštívit finále italské ligy, mezi týmy Trentina a Cunea. Do haly, ve které se v roce 1960 hrál olympijský basketbal (kapacita 11200 sedících) si našlo v den

„V“ (Italové tomuto dni přezdívají „V-day“) odhadem okolo 95oo diváků . Areál, který navrhli architekti Pier Luigi Nervi a Marcello Piacentini v roce 1956, je pro sálové sporty i přes značný věk perfektní – a to zejména pro diváky – ať sedíte kdekoliv, vidíte vše co vidět máte.

Naše  lístky byly původem od Honzy Štokra

(u kterého jsme si je vyzvedli na hotelu), takže samozřejmě jsme se dostali do sektoru mezi „funs“ Trenta, kde jsme „nafasovali“ fandící srdíčka v barvách Trenta (žlutá a modrá). Rázem se z plejerů Cunea pro nás stali na necelé dvě hodiny „sportovní nepřátelé“. To co je na první pohled a dojem nezapomenutelné, je přátelská atmosféra a veliké nadšení a všude samý úsměv – svátek volejbalu si všichni užívali.  Zahájení v podobě italské hymny zpívala celá hala a byl to opravdu burácející zvuk s příjemným mrazením v zádech (přiložené video z mojí podřadné Nokie je jen odvar,…).

Po volejbalové stránce byla už hodně zajímavá rozcvička s přesným rozdělením činností podle jednotlivých postů a se zřejmým mimořádným soustředěním všech hráčů na každý úder,…  Zahájení zápasů strhlo bouřlivé reakce na všech stranách (vuvuzely musely většinou před halou do koše), a přesto rachot to byl skutečně pořádný. Cuneo zahájilo utkání zkaženým servisem. Trento naopak na servisu po úvodních zajišťovacích balonech tvrdě přitlačilo a přihrávka Cunea byla o poznání horší. Fanoušci Trenta, kteří při každém servisu bouřlivě skandují křestní jméno hráče, tak mohli vyzvat nejčastěji Salu, Juantorenu a Drobka – snažili jsme se nezůstat pozadu, ale jestli ta výslovnost byla dobře, to ví jenom pánbůh a nejspíš ani ten ne. Cuneo nepřihrávalo dobře kupodivu ani plachtící servis a Nikola Grbič některé balóny pinkal z hodně těžkých pozic. První set jasný masakr Cunea a uhraných pouhých 13 bodů. Ve druhém setu se probudil na servisu Volkov a naopak Trento udělalo několik nevynucených chyb a celý set muselo tvrdě dotahovat. Nicméně, když bylo nejhůře, následovala nahrávka na „U“, kde s tím Honza Štokr nemilosrdně praštil na polovinu soupeře. V tuto chvíli český plejer (italští novináři psali „a points making machine“) zvednul i neuvěřitelně těžké míče v poli a měl několik nekompromisních zákroků na bloku. Po každém úspěšném bloku, fanoušci

Trenta mávají potištěným šátkem s nápisem „Murrato“ (zeď) a zuřivě toto slovo skandují – hráči, který se takto „namaže“, to na sebevědomí skutečně nepřidá. Balón, při kterém olympijský vítěz Nikola Grbič při vbíhání na svůj nahrávačský post, byl sestřelen „Drobkovým“ servisem někde na hranici debla, jakoby předznamenal průběh třetího setu. Nadšeně hrající Trento koncovku druhého setu s přehledem uhrálo a do třetího setu nastoupilo s vysokým sebevědomím a bezchybnou hrou. Hráči Cunea byli na první pohled průběhem prvních dvou setů hodně zaskočeni a třetí set v podstatě byli donuceni vzdát – zní to možná podivně, ale bezchybně hrající Trento, podpořené skvělou hrou celé šestky, kde byl nejviditelnější Honza Štokr, myslím už nešlo zastavit.  Nádherné představení, ve kterém po chvilkovém „zasmutnění“ fanoušků Cunea, odměnila celá hala všechny hráče bez výjimky, bouřlivým „standing ovation“.

Předávání medailí finalistů  – a přeci jenom trochu výraznější potlesk – Honza Štokr dostal nejlepšího hráče  finále – myslím, že odpovědní měli ten večer rozhodování jednoduché – byl prostě nejlepší. Takže i pro nás mělo finále sladší příchuť, a přestože se doma o volejbale spíše nebavíme, tentokrát jsme celý večer v  restauraci řešili jenom kulatý nesmysl a společný zážitek. Stálo to zato,  a tak je potřeba hodně poděkovat klukům z Jablonce a Honzovi Štokrovi, kteří mi tenhle výlet umožnili a věnovali,… K čemu ? to není podstatné,… to mě dostává do mírné deprese 🙂 Díky, Zajda

• Cuneo
• Trento

Níže uvedená fotografie  (nepochybně excelentní)  je původem od fotografa  ZANI FABRIZIO, s jehož dovolením na tomto webu, v této velikosti „visí“.

[print_link]  [ratings]

Related Images: