aneb jak se zničit na Štěpána,…
Kdysi jsem prohlásil, že smíšenky nikdy, možná někdy v důchodu. Letos na Štěpána jsem to nezodpovědně porušil a slíbil Márovi účast na turnaji ve Varnsdorfu, ale nijak toho nelituji. Sestava zajímavá – Ferda, Mára, Venca, Jitka a Inka. S Vaškem na place to bylo repete asi po deseti letech, pořád má ty kladiva hodně nevypočitatelná,.. Po hodně dlouhé možnost si zahrát proti Marcelovi a spol. a proti klukům z České Lípy, kteří volejbal nepochybně umějí. Výsledek není podstatný – postoupili jsme do finále (6 týmů), kde jsme 3x prohráli v tie-breaku. V závěru už každému trochu docházelo (některým docházelo dost,…) a tak hodně nepříjemným zpestřením byly asi tři, sakra ošklivě, urvané kotníky. Nám se naštěstí podobná nepříjemnost vyhnula a dokončili jsme finálovou skupinu ve 20.00 pouze s trochou únavy a děsnou chutí na pivo. Závěr je, že je to určitě lépe strávený den, než na gauči u televize. Místy se hrál i velmi slušný sport, ale těch zhruba 15 setů, je teda dnes trochu na obtíž 🙂 (trochu hodně). Vyhrála Stráž s Radkem a Hrochem,.. Závěreční pivo v Depu bylo fajn.
Be the first to comment