V sobotu 5. dubna 2025 jsme odjeli plnou Toyotou do Nového Boru, zúčastnit se již posledního kola KP, které již bylo rozhodnuté v náš prospěch.
Původně měl tento článek psát Extázní pink, ale nějak se mu do toho nechtělo, mně taky ne.
- První zápas proti Slávii jsme odchodili jako namistrovaní žebráci, a zaslouženě prohráli v tie-breaku. Poprvé jsem si přál, abychom dostali přes hubu.
- Poté cholericky, doběla vytočený trenér, poslal „lehce zvýšeným hlasem“ všechny tam, kam slunce nesvítí a odešel se projít. V jarním počasí, nostalgicky po Novém Boru, rozhodnut, že borci pojedou domů vlakem nebo jakkoliv jinak.
- Pak jsem v parku lehce mrknul na vymoženost ezápisu, sledovat další utkání živě a stařecké ego se mírně uklidnilo. Chlapci zřejmě začali dělat to, o co se v tréninku snažíme.
Přejeli lehce bojovnou Lípu a v koncovkách 23 a 25, porazili těžké Zákupy.
Řvaní za lajnou je stejně k H…., když je to nenaučíš v tréninku. - Vyhráli „dřevácí“ všechny turnaje, tenhle poslední o 3 body 🙂 . Jenže v sedmi lidech. A to je těžká bída. Za námi zívá trochu temnota.
- Jakou to má váhu, uvidíme na konci dubna v Benátkách v kvalifikaci do EX20. O borce, kteří mají již odehrané dva roky v KP dospělých, strach nemám. Ostatní jsou o dvě délky čínského tankeru pozadu.
Borci si o kvalifikaci, řekli, což oddíl respektoval, za podmínky, že absolvujeme 3x týdně trénink a individuální přípravu – zatím to jakž, takž funguje, až na ty „přijímačky na školy“, které snad dnes končí ? Na obživu volejbalem to nevypadá, takže to má správně prioritu 🙂 .
No, zkušenost to bude drsná, ale k nezaplacení 🙂 .
Na tomhle hřišti v Novém Boru pamatuji vítězný turnaj proti České Lípě, Mimoni, Novému Boru, Zákupům, Startu Liberec. (Spoluhráči: Jirásko, Luňáček, Pivrnec, Malý, Korbel, ..). Tak 45 let zpět.
Závěr na Proseči byl fajn. Musel jsem nějak vykompenzovat ty morální újmy a příkoří na jednotlivcích i skupině 😀 . Po více jak měsíci první pívák,…
Buďte první kdo přidá komentář