V Chocni se sešlo 10 týmů, které prošly přes úvodní kvalifikaci. Takže padlo rozhodnutí na 2 skupiny po 5, což znamenalo pěkných 8 setů ve skupině (Valaši, Jižní stroje Budějice, Červený Kostelec, Opava, Liberec) Konkurence výrazná a na palubovce celá řada reprezentantů ČR z dob lehce minulých. Složený tým od Jablonce, Liberce, Ústí a Chomutova, takhle spolu již hraje nějaký pátek a jeho ambicemi možná bylo umístění na bedně. Úvodní zápas proti týmu z Červeného Kostelce složeného z okolí Hradce (Šejk & spol.) byl poměrně jasnou záležitostí. Ve druhém zápase proti Valachům se zhruba v polovině setu zranil Šošon (koleno,..), takže jsme přišli o největší údernou sílu. Set jsme uválčili, ale ve druhém setu soupeř několikrát v koncovce zablokoval a bylo 1:1. Další utkání proti Opavě „Pondělovic“ grupa zvládla bezchybně a čekalo nás poslední utkání proti Budějovicím s Rendou Dvořákem. Utkání jsme hráli „v trubce“, takže pěší přesun „šílenou“ dálku, asi 500 metrů 🙂 (nová hala VK Choceň, kde je naprosto děsná akustika, takže se spoluhráčem na hřišti se nedomluvíš,..). Hodně nahecované utkání, ve kterém Budějky musely k dalšímu postupu vyhrát,.. Podařilo se uhrát první set, který rozhodl o postupu z prvního místa ve skupině. Renda bojoval jako o život, ale nestačilo to 🙂 .
V sobotu se začínalo sportovat prvními zápasy až po desáté hodině, což některým dalo šanci na vzpamatování a regeneraci zdevastovaných figur. Kajmani Praha jako soupeř o finále byl hodně těžký soupeř (Ziťák, Kop,. a parta z TJ Praga,..). Liberecko-chomutovský tým ale podal zřejmě nejlepší výkon z celého turnaje a rozhodl o postupu do finále. Dokázali jsem ubránit jak Ziťáka tak i Kopáčka. Ke všemu jsme měli určitě lépe přihráno. Všemi očekávaný finalista – „Staré Město“, se svým doslova nabitým týmem (Karabec, Hroch, Dosoudil, Sedláček,…) vyrobil ovšem osudovou chybku a pustil utkání o finále s Valachy do „brejku“. No a v něm je možné vše, takže nakonec nás čekal ve finále zcela určitě přijatelnější soupeř,…
Samotný začátek finále ovšem nevypadal ani trochu dobře. Pár mazanců, nějaký ten aut a vedení 9:2 pro soupeře, je skoro na ručník. Olda za mizerného stavu přitlačil na servisu a nastartoval solidní stíhačku, ve které jsme byli šťastnější a již téměř ztracený set uhráli. Do druhého setu soupeř už nenašel sílu na „kontr“ a titul byl doma,..
Oslavy byly důstojné a tak pomyslný titul v Liberci nakonec zůstal,.. V Depu si kluci z Dukly – sešli se tam prakticky všichni kromě trenérů a vedení (?) – vyslechli několik dobře míněných rad a moudrostí, jak na to, v příští sezóně,.. 🙂 Závěrem poděkování klukům, že mě vzali sebou, protože se budu mít čím vytahovat a Šošovi přejeme rychlé uzdravení bez potřebných lékařských zásahů,…
Buďte první kdo přidá komentář