Sobotní výjezd na ligu juniorek do Jihlavy – Bedřichova proběhl bez problémů. Trasa naježděna ještě z dob slávy antukového turnaje v Dobroníně (Dobrenz) a za Havlíčkovým Brodem (do roku 1945 Německým Brodem) trochu znejistím. Tady na letišti asi cca 8. května 1945 naposledy bouchl o zem s ME 109 Erich Hartmann a završil skóre na 352 z toho 345 ruských eroplánů.“ Bubiho“ to v důsledku nestíhání dostat se při pěškobusu u Písku za demarkační linii stálo díky „solidaritě“ amíků s rusákama 10 let života v ruských ozdravovnách! Nejlepší moment z celé ruské anabáze byl postřeh jednoho chytrého ruského politruka, který Bubimu mezi 4 očima řekl: “ Po…li jsme to po válce s Vámi ještě jednou, vás poctivé fronťáky jsme měli vzít na měsíc k moři na Krym, hostit Vás tam a poté poslat domů…“ Tak příjezd do Bedřichova – unifikovaná hala, stejnou najdete třeba na ZŠ v Osečné nebo na SG v Plzni. Zápasy denního programu č. 2 a 4 a první zápas od 12. 35 a druhý od 17. 40. Zisk 4 bodů potěšil, ale měli jsme už první zápas zlomit na vítězství 3 – 1 a ne porážku 2 – 3. Ve druhém zápase soupeřkám došel ve třetím setu kyslík a čtvrtý set 25 – 7 pro nás. Mladý sudí a těžce odpracované penízky… Diskuse o pískání clony, tu pískl v extralize mužů naposledy těsně po srpnu 68 bolševik… Noční návrat a příští týden závěrečné zápasy ligy juniorek. Volejbalově bojovné, v některých momentech i takticky správně řešené situace, zdvojená nebo nezdvojená lajna v zóně II, převaha soupeřek na středu sítě, dvě vysoké hráčky a jejich útočná kapacita hraní přes blok! Naše větší razance a kapacita na krajích sítě, Amálka, Anička, plíživá Kája Hefferová a spolehlivě nespolehlivá liberka Sára! Vše napinkáno od Terezky, které jsme občas pomohli, ale v některých momentech také zavařili naším příjmem nebo chybně zpracovaným míčem zadarmo. Souboj a komunikace s taktikou jak servisu, vyhnout se hráčce č. 9, která ovšem v druhém zápase odešla na párek… Jak blokovat lodyhy, které hrají razantně do otočky a před sebe sklepávají nebo ulijí, pozor to ovšem jako kavka Hefferová nesmím skákat na zadní nahrávačku nebo zadkem atakovat deblovku, když mám blokovat a pomáhat s prvním sledem. Nedůsledné ručičky na bloku kdy mne i menší hráčka s číslem 8 omete o ručičky… a výběr místa, přesto bojovně i přes chyby při zpracování povinné diagonály nebo stojím za blokem viď Amálko a ejhle soupeř smečuje vedle dvojbloku do místa, kde jsem měla mít míč v čepici. Nebo dáme buchtu servis a soupeř přihraje za jedna nám s tím třískne přes Zajdu do otočky a v otočce jsme překvapeni, že opět hraje směr, který celý zápas máme blokovat i bránit v poli! Bojujeme jak se soupeřem tak se svoji lidskou i volejbalovu hlavičkou, která u volejbalu vyžaduje přímočarost, důslednost, bojovnost zapomenout na alibismus a hrát společně do posledního míče, dokud fujara na empiru nepískne naposledy a soupeřky nekapitulují… Loučíme se cca v 19. 40 s Iglau a opouštíme německý jazykový ostrov směr Liberec (Reichenberg) K Hartmannově dokonalosti máme asi tak daleko jako liberečtí fotbalisté a hokejisté k titulu. Ale pozor i Bubi dlouho čekal na první sestřel a učil se od mistrů jako Krupinski nebo Rossmann a po prvním vítězství z toho šoku na měsíc onemocněl a musel si rovnat v hlavě jak na to, co dělat a nedělat a jak přežít… a na palubovce je to samé pravidlo, přežít znamená vyhrát a pokud prohrát tak vzdorovat každý míč!
Be the first to comment