Páteční výjezd směr turnaj extraligy juniorek v Plzni jsme zvládli díky pomoci rodiny nahrávačky Míši Přibíkové a dorazili na halu Lokomotivy Plzeň, bohužel rekonstrukce – výstavba nové haly a tak trochu pobyt na staveništi. Nejdříve od 12. 00 testování, které se díky visu na hrazdě – 1 stanoviště protáhlo a poté zápasový program. V pátek dva zápasy 0 – 3 s domácí Plzní, kdy jsme ve druhém a třetím setu podali lepší výkon, ale koncovky jsme nevyhráli. Druhý zápas se silnou Madetou, která má cca 2 letý náskok. Večer bohužel na restauraci LOKO bez zápasů ME žen – nefunkční připojení tv – semifinále a tak všude fotbalová kultura Liberec – Plzeň. Nezajímavé. Ještě k testování, zajímavé dosahy začínají nad 300 cm – smečařský a skoky obounož nad 240 cm. Člunkový běh se cvakáním rukama do kuželů ztrácí na významu, ale budiž, kdo zaběhne pod 11, 00 je zřejmě schopen akcelerační rychlosti, ale bez kontroly reakční na míč a výběrového počínání a to jak píše ZH postrádá u volejbalu na efektivitě. Pokud platí, že vytrvalost rovná se morál, tak raději místo visu na hrazdě poctivých 12 minut běhu, ale kdo by potom hrál volejbal? V sobotu zápasy s Frýdkem – Místkem a KP Brno vždy 1 – 2 a vítězství 2 – 1 nad Sokolem Žižkov. V neděli nejdříve nepodařený zápas opět s Frýdkem – Místkem 0 – 3 a na závěr souboj s kadetkami – lvíčaty 98/99 a vítězství 2 – 1 . U lvíčat se obávám, abychom se nedostali do unifikované Novákovy šedi, že kdo nepinká za Olymp nebo za Brno se nenaučí hrát volejbal a nemůže hrát za mládežnický nároďák. To by byl krok do propasti! Od pátku poslední pokus brutálně individuálního sportu – tenisu o kolektivní úspěch. Opět fenomén Štěpánek a čekají nás Srbové, bohužel v Bělehradu a tam se nevyhrává. Před tím sympatický revival po 6 letech od basketbalistů Pavla Budinského, trenéra ligového Děčína a 2 cenná vítězství, bohužel v zápase pravdy se ukázalo, že konkurence postjugošských a postsovětských týmů dělá z basketu složitou záležitost pro ostatní týmy. V úterý dva pokusy o kolektivní úspěch najednou. Fotbalisté a volejbalistky. Zatímco ti první zastavovali rozjetý vlak do Brazílie holýma rukama a zákonitě se nepodařilo, ty druhé, volejbalistky po překonání klinické smrti v zápasu s Bulharskem ve skupině se díky konstalaci vyhnuly v mezikole Itálii! A soupeřky z Francie nenaháněly „italský strach“. Bohužel potvrdilo se, že hrát šampionát na 1 nahrávačku, 1 diagonální hráčku, 2 smečařky je průšvih a francouzský trenér za stavu 0 – 2 a 12 – 19 pustil opět do hry druhou nahrávačku a třetí smečařku – Jupiter a naše hráčky podlehly iluzi, že už jsou ve čtvrtfinále. Do dalších setů jsme žádné výrazné zálohy nezasadily a tak ani 4 mečboly náš tým dál nepustily. Místo belgického bronzu jsme odletěli trochu příliš brzo ze šampionátu, který nám nabízel díky zaváhání Itálie ve skupině šanci, která se nemusí opakovat. V sobotu odpoledne opět v televizní tmě jsem nesledoval výjezd na Angliru a tak jenom dodatečná gratulace Leopoldovi K. Přijel na svou první Grand Tour s tím, že bude do 10 nejlepších a splnil. Bez komentáře! Šampionát volejbalistek po 12 letech vyhrály Rusky, které obměnily tým, který je převážně složený z hráček, které prošly neúspěšnými juniorskými ruskými výběry posledního desetiletí! Tam kralují Italky a například MS juniorek 2009 vyhrály Němky, ale ani jedna z těchto hráček se také neprosadila do základu německé stříbrné reprezentace. Rusky i po odchodu Gamové a Sokolové mají silné smečařky, Košeleva, Pasynkova, Chaplina a na diagonále hraje “ šlapošlap“ Obmomacheva – za svobodna Goncharova, ale útočí vysoko a razantně a obrácené postavení nohou na handě není takový průšvih (Glinka to také zvládá). Italky potvrdily svůj ústup ze slávy a Srbky doplatily na zranění smečařky Mihajlovič. Belgie má nečekanou placku ze šampionátu a uvidíme, zda to dokáže v dalším období potvrdit. Vyšuměly tradičně silné týmy Nizozemí, Turecka a Polska a rok po LOH v Londýně naznačil , že může po 10 letech 2003 – 2012 dojít k přeskupení sil v evropském ženském volejbalu. V našem dívčím českém volejbalu k přeskupení sil nedochází a tak směrem do silných center míří z regionů hráčky, které měly být nositelkami výkonnosti svých družstev, ale pinkají už někde jinde a zbytečně. Možná mají falešný pocit vyjímečnosti a jedinečnosti, ale přesto fandím raději než Olympu a Brnu týmům z českých regionů ať se to jmenuje Plzeň, České Budějovice, Karlovy Vary nebo Hradec Králové.
Buďte první kdo přidá komentář