Do Chomutova na zápas s Ervěnicemi vyrazilo 12 sokolů včetně nové exligové posily Davida Steffana, protentokrát ovšem bez Zajdy, který místo krocení nezvladatelných rozumbradů rozumě zvolil koučing volejbalového potěru a dotáhl děvčata k vítězství.
Cestu si větší část ansáblu zpříjemnila zkratkou přes Zahradu Čech, ale jelikož si před námi hrající dorostenci zápas nalongovali na 5 setů, tak jsme vlastně dorazili zbytečně brzo.
První zápas zahájila základní sedma bez kormidelníka ve složení Ruky, Havlis, Burák, Dejv, Šmajchl, Pižla a Páťa proti mixu dřívějších prvoligistů (Kono, Venca Oršuljak, Vilda), kteří následovali náš příklad z předloňska a pro tuto sezónu taky zvolili cestu menšího odporu v nižší soutěži společně se stabilními platnými členy ervěnického kádru (Špery, Čučva jr), kteří společně přes léto vystupují na antuce pod nepříliš invenčním názvem Načínáčci.
Začali jsme dobře, trpělivě jsme se dostali k pěti bodovému náskoku 15:10, ale potom se nám bohužel stroj zadrhnul a po několika chybách na útoku a příjmu jsme už do konce setu koukali Ervěnicím na záda a soupeř si zkušeně pohlídal minimální náskok, který si do koncovky přinesl. Druhý set se naopak vyvíjel katastrofálně hned od začátku, technický time za stavu 8:16 přiměl Brachora, který se dopoledne ujal opuštěného kormidla na lavičce, ke změnám v sestavě – místo Buráka přišel Barčus a Rukyho nahradil Čert – které zafungovaly a postupně jsme hrozivý náskok díky solidní obraně a hlavně Dejvovu dělu na podání začali stahovat. Koncovka, ke které nám pomohl i darovaný bod v podobě žluté karty Konovi (že si nedáš pozor, chlape..), byla opravdu dramatická a obě strany měli několikrát možnost zakončit, nakonec se to za stavu 33:32 bohužel povedlo domácím. Ve třetím setu se bojovalo o každý míč a žádný ze soupeřů nepustil protivníka do většího náskoku. Do koncovky jsme si poprvé v zápase vybojovali výhodu my, ale od stavu 23:21 jsme zahráli dětsky, což jen podtrhl úplný závěr – lehké podání na údržbu do půli sítě a následné eso od Vendy a odchod na oběd.
Hlavní viníky ranní prohry jsme rychle našli (protože to nám jde!), posadili v hospodě ke zvláštnímu stolu a začala debata, kdo vyrazí do odpoledního boje. Zvolili jsme variantu se dvěma libery a rozcvičku jsme si zpestřili hledáním správného dresu pro každého hráče (přimlouval bych se, aby měl každý vždy oba dresy se stejným číslem. Pokud s tím má někdo problém, ať si do svého trička zhubne, Kubino!).
Odpoledne zahájila skvadra Ruky, Havlis, Dejv, Brachor, Káča, Pižla s Kýsou na liberu, trenérskou hodnost si přisvojil Šmajchl (je vidět, že už má vážně každej blbej vojín v torně maršálskou hůl..), ale první set pokračoval v dopoledním duchu – zase jsme ve vyrovnané koncovce tahali za kratší konec.
Druhý set se ukázal pro další vývoj zásadní – jednak jsme poprvé v koncovce nebyli za nazdárky a hlavně se soupeři bohužel zranil Špery. Ve třetím setu jsme od začátku do konce dominovali a už jsme se viděli s lachoutem v autě, což nám Ervěnice ve čtvrté sadě rychle rozmluvily – od stavu 12:12 jsme naprosto nepochopitelně kazili jeden balón za druhým a odchod.
Stejně dobrou formu jsme si přinesli i do začátku tiebreaku a když jsme točili za stavu 3:8, už jsme se chystali domů na štítě. Od stavu 4:9 jsme ale řádně vyztužili obranu na síti a co jsme přímo neublokovali a jen nadrazili, to spolehlivě složili Dejv a Barčus (ve 4.setu nahradil Brachora) v tu chvíli naprosto stoprocentní. Mečboly jsme získali už jen my a když soupeřův střeďák, asi překvapený, že mu nikdo neskáče na blok, poslal svoji smeč daleko do zámezí, mohli jsme slavit.
Ervěnice : Jablonec 3:0 a 2:3, pochvala pro Rukyho a Barčuse, u Dejva beru výborný výkon ve všech činnostech jako samozřejmost.
Vzhledem k tomu, že dorostenci hráli na 5 setů oba své zápasy (kluci z Příbrami vedli nad domácími v obou špílech 2:0 a v obou případech to bylo málo, což je jistě zocelí), dohrávali jsme skoro za tmy a z Chomutova jsme vyráželi až před sedmou hodinou. Telefonáty s partnerkami se následně překvapivě podobaly jako vejce vejci a jak víme soudnost, časový odhad a tolerance protějšků nejsou zcela bez chyb. Ještě, že jim to nakonec vždycky odpustíme.
[print_link]
[ratings]
Konečně pořádný příspěvek,.. ty moje suchařiny už jsem po sobě nemohl číst 🙂